Přišel mi e-mail, ve kterém bylo napsáno: ‚‚Zdravím, Tomáši, rádi bychom s vámi udělali rozhovor, bylo by to možné?‘‘ Já na to kývl a o výsledku se můžete přesvědčit sami…
Nic nemusí být tak špatné, jak se na první pohled zdá
„Baví mě stát před lidmi, inspirovat a obohacovat je,“ popisuje Tomáš Rygl jeden z důvodů, proč se rozhodl více věnovat osobnímu rozvoji. V současné době spolupracuje se školou Newton College, píše články a pořádá rozmanité kurzy osobního rozvoje. Vlastní potenciál Tomáš naplňuje dokonale. Kromě zmiňovaných aktivit má blízko k marketingu a také se podílel na tvorbě kuchařky s fitness recepty. A že přes dosavadní úspěchy Tomáš neusnul na vavřínech, dokládají jeho další slova:
„Dobré jméno a kvalitní služby stojí čas a velké úsilí ze strany kouče,“ a dále dodává: „Rádoby koučové, kteří chtějí dělat tuto profesi pouze s vidinou velkých peněz brzo změní oblast.“
Ahoj Tomáši. Kdy a proč ses rozhodl, že se staneš koučem? Je to třeba i nějak propojené s marketingem, kterému se také věnuješ?
Ahoj Ondro, ne tak úplně. Marketing mě na vysoké škole hodně bavil, nicméně jsem stále nevěděl, co dělat za práci, a čemu se v budoucnu věnovat. Nějak jsem si nedokázal představit sedět 8 hodin někde v kanceláři, tedy ráno si ‚‚píchnout’’ a večer odcházet.
Po škole jsem začal studovat doktorát, a protože jsem se chtěl víc zabezpečit, tak jsem k tomu začal pracovat jako marketingový specialista pro brněnskou firmu Mautilus. První měsíce byly skvělé. Pracovně jsem měl vše, co jsem kdy chtěl a k tomu jsem hezky vydělával. Ale později toho na mě začalo být v obou zaměstnáních celkem dost a já jsem se potřeboval rozhodnout, kterou cestou půjdu. Rozhodování bylo dlouhé a únavné a s tím vyčerpáním jsem nakonec dospěl do bodu, kdy mi nedával smysl ani doktorát, tedy vědecko-výzkumná činnost, ani markeťák, tedy být ‚‚jen’’ pomyslné kolečko uvnitř stroje, které není dostatečně vidět. Tak jsem se rozhodl odejít z obou zaměstnání.
To je dost odvážný krok. Jak to pokračovalo dál?
Bláhově jsem si myslel, že když odejdu, uleví se mi. Na první pohled možná ano. Na ten druhý jsem musel přemýšlet, co dál. Jenže já jsem několik měsíců neměl vůbec žádný smysl a důvod, proč ráno vstát z postele. Tehdy jsem se začal hodně zajímat o to, jak hledat svůj smysl, respektive svoji cestu. Začal jsem navštěvovat kurzy, koukal jsem na videa, četl knížky a chodil na konference. A z toho se začala rodit moje vize. Zjišťoval jsem, že mě nesmírně bavilo stát před lidmi a obohacovat je, a proto jsem svoji cestu spojil s vysokou školou Newton College, na které spokojeně působím doteď.
V návaznosti jsem začal dělat kurzy osobní vize, protože jsem měl potřebu svoje vědomosti a zkušenosti se ztrátou smyslu předávat dál. Povedlo se, lidé odcházeli nadšení a plní naděje. No a s tím došlo i na profesionální rozvoj v oblasti koučování, tedy mimo teorie i výcvik.
